Do mraků, když na mraky seš koukáš a hledáš v díře,
černej flór na hevnsdor, před branou sedí zvíře.
Je to pták a nebo snad had, Ďábel ví že je to prase,
jako ty a jako jsem já, nesmrdí rum a smrdí práce.
Mona Lisa klopí zrak, stárne a zívá, noční hlídka opilá s Rembrandtem zpívá,
James Watt mění parní stroj za z Vietnamu výstroj, ahoj kluci zašlejch dob, je soumrak a soumrak je náš.
Nelítej po světě sám, kolem jsou hezký holky,
jim je fuk jakej seš kluk, hlavně chtěj na prachách kolky.
Že maj AIDS a srdce jak ice, je nás víc a zertu jde rtem,
no tak fajn, ještě snad wine, vzpomínej jak pil jsi s čertem.
Mona Lisa klopí zrak, stárne a zívá, noční hlídka opilá s Rembrandtem zpívá,
James Watt mění parní stroj za z Vietnamu výstroj, ahoj kluci zašlejch dob, je soumrak a soumrak je náš.
Skončil čas pro blues a jazz, punk is death a lues sílí,
silnej chlap palici klap, krvavej film a éra síly.
Každej z nás čeká na svou smrt, snaží se tu nudu zkrátit,
sen je pryč, marně teď křič sedm set let nejde vrátit.
Mona Lisa klopí zrak, stárne a zívá, noční hlídka opilá s Rembrandtem zpívá,
James Watt mění parní stroj za z Vietnamu výstroj, ahoj kluci zašlejch dob, je soumrak a soumrak je náš.
Pánbůh s námi, kde jsou mý krámy?
Pánbůh s námi, kde jsou mý krámy?
Pánbůh s námi, kde jsou mý krámy?
Pánbůh s námi, kde jsou mý krámy, kde, kde, kde mý krámy jsou?
Macecha pak s Holenou Marušku ven vyženou
najít partu chlapů v lesíčku, snad pomohou dojít měsíčků.
Obelhaná belhá zpět, clonou slzí mlží svět,
Holena se smíchy potácí, dlouho nezažila legraci.
Pánbůh s námi, kde jsou mý krámy?
Pánbůh s námi, kde jsou mý krámy?
Pánbůh s námi, kde jsou mý krámy?
Pánbůh s námi, kde jsou mý krámy, kde, kde, kde mý krámy jsou?
Haj šugaj, cirkus jede k nám, už nejsem doma sám,
haj šugaj, další novej krám, jak svojě hvězda mám,
haj šugaj, a taky už teď vim, kdy jak a kde kdo s kym,
haj šugaj, média jsou tady a já bych chtěl bejt tam!
Ráno vstanu pozdě a když jdu do lednice, po cestě si pustím rádio,
vrátil se snad Husák, né je to polednice, dívky jezdí z džípem rády jo.
Pak vylezu před dům a chytim silnej třasák, ze zdi jede dítě s nanukem,
poblíž synagogy chci si koupit časák, brána zavírá se za Mukem.
Haj šugaj, cirkus jede k nám, už nejsem doma sám,
haj šugaj, další novej krám, jak svojě hvězda mám,
haj šugaj, a taky už teď vim, kdy jak a kde kdo s kym,
haj šugaj, média jsou tady a já bych chtěl bejt tam!
Dojdu k pultu baru, kde sedí baba z novin, v rozhovoru se mnou ještě nebyla,
ale skoro s každym už napsala dost kravin, je to tak že debil střídá debila.
Teď budu lhát sobě a potom zase paní, smel cukrový vaty lagýra,
pach cirkusu pilin, oba nás živí lhaní, sólokafr, pod nos kufr zavírá.
Haj šugaj, cirkus jede k nám, už nejsem doma sám,
haj šugaj, další novej krám, jak svojě hvězda mám,
haj šugaj, a taky už teď vim, kdy jak a kde kdo s kym,
haj šugaj, média jsou tady a já bych chtěl bejt tam!
Vážně jsem tě chtěl překvapit, vyhrát, Vlastu ti předplatit,
patnáct šestnáct, někdy trop, je jenom jeden správnej strop voko, Marie.
Pak už jsem chtěl jen zpátky vklad, ze sumy v banku by neměl hlad
deset let žádnej somálec, dvacet je málo, padá klec, voko, Marie.
Kohout třikrát kokrhá, ze zoufalství roztrhám karty svý snad cinknutý,
a jak kohout kokrhal, myslim že kdybych poker hrál, snad možná čert ví.
V půlnoci začal padat list, z rádia v koutě syčel twist,
bylo to vážně o prsa, chlap od SA měl dvě esa, já voko, Marie.
Ve čtyři ráno rozbil bank jedenadvacet řezník Lang,
já doufám, že ho sama znáš, jemu teď patříš ty i dům náš, voko , Marie.
Věřím sám, že tě nebije, když z cizinecký legie
píšu ti jak mám tě rád, v džungli je klid a tak jdu hrát voko, Marie.
Kohout třikrát kokrhá, ze zoufalství roztrhám karty svý snad cinknutý,
a jak kohout kokrhal, myslim že kdybych poker hrál, snad možná čert ví.
Pak přišel domů a v předsíni se nezul,
lehnul si na kanape, koukal do stěny,
manželka skučela jak poraněný nazgúl,
na nose blejskaly se brejle kostěný.
Něměl v sobě násilí, a tak to celkem snášel,
až teprv k večeru poprvé promluvil,
stoupnuv si na kanape, přemoh lehký kašel
a všechno ze sebe vyřval do ticha vil.
Sám doufal v izolaci stát, nechtěl na nic odpovídat a na nic se ptát,
rád zíval a dlouho chtěl spát, jenže prachy došly, a tak musel z gauče vstát.
Byl duchem zpátky a věděl co má dělat,
teď už v nich neviděl jen zrůdy zkažený.
S každym dalšim miliónem začínaly bělat,
chodil s nima na tenis a smál se na ženy.
V hospodě vyřizoval byznys eseróčka,
na stole u Karafy zvonil telefon.
Sekretářce ve výstřihu hledal rybí očka
a úhoř na talíři odkryl skeleton.
Sám doufal v izolaci stát, nechtěl na nic odpovídat a na nic se ptát,
rád zíval a dlouho chtěl spát, jenže prachy došly, a tak musel z gauče vstát.
Řeklas mu že spolu spíme, občas a všichni to víme,
tomu chlapovi snad vadí, když se takhle hodně dva lidi rádi maj.
Už zas propitý dvě kila, pak třas a mescalla tequila,
autem někam do Břevnova, potom chceme spolu jako vždycky znova spát.
Nikdo ti nesežere, že s ní chceš jen k sobě zádama spát,
vybral sisi blbou dobu a blbej den pro cit, lásku a řád,
upadneš do morálek dubovejch den, tam chtíč může tě hřát,
až budeš zpitomělej jako jelen, v cizích náručích spát.
Sundej si kalhoty, boty, pak dál, dobře znáš svuj motiv,
ve dvou pod peřinou nahý, prdelema k sobě a ani se nehýbat.
Tohle je asi vrchol citu, kůží vnímám jestli jsi tu,
lesní panna a Toman, mozek mi víří, přichází Onan blíž.
Tak dej sex trochu od emocí, jen tak se chráníš před nemocí,
ať chlap a nebo jenom žena, každá bytost může nakažená virem být.
Nikdo ti nesežere, že s ní chceš jen k sobě zádama spát,
vybral sisi blbou dobu a blbej den pro cit, lásku a řád,
upadneš do morálek dubovejch den, tam chtíč může tě hřát,
až budeš zpitomělej jako jelen, v cizích náručích spát.
Ráno pak na obvodní na vojenský správě, svlík jsem se do trenek a lakmus počůral,
major čet ve spisech a říkal že zlej dráb je a já mu kérku suchý lepry ukázal,
hrozně se zachechtal a rozepnul si límec a já jsem cítil, že mou modrou si čert vzal.
Co tam major měl, co tam major měl, co tam major měl, no to byl dýmějovej mor!
Říkal že už dávno, když na vojnu měl jít, byl Vyšehradskej jezdec a chtěl zůstat tam a pít,
jeden pener z Růžku, co seděl před válkou za dva rumy kéroval a žil jen zahálkou.
Major nebyl major, jen hodně mladej kluk, nechal si sjet dýměják a zkroutil se jak luk,
byl si téměř jistej, že z vojny pude pryč, třiset let už krade řízky, v pátek hraje bridž.
Ráno pak na obvodní na vojenský správě, svlíknul si podvíkačky, do skla načůral,
major čet ve spisech a říkal že zlej dráb je a jezdec kérku dýmějáku ukázal,
major ze zachechtal abylo vidět ústa, naprosto bez zubů a dáseň samou krev.
Co tam major měl, co tam major měl, co tam major měl, no to byl scorbut kerděje.
S vlkodlaky netančí, nemá to ráda, často má chuť na kančí, na zámku strádá,
hrabě maso odpírá, zvířátka chrání, Komtesa se ubírá k domečku v stráni.
Po baltech se toulá a slzy kanou po víčkách,
zatím hajný Moula s komtesou tančí při svíčkách,
v troubě kusy laně, komtese oči divě žhnou,
za srnčí na smetaně panenství je almužnou.
S vlkodlaky netančí, nemá to ráda, často má chuť na kančí, na zámku strádá,
hrabě maso odpírá, zvířátka chrání, Komtesa se ubírá k domečku v stráni.
Dveře otevírá, vidí obraz nahých těl,
romantiku stírá ohlodaných kostí běl,
pach srnčí krve láká, komtesu už dávno chtěl,
polibek vlkodlaka na tepnách se dlouze chvěl.
Vlkodlak s ní netančí, nerad jí trápí, jeho láska nekončí, brousí si drápy,
srnčí maso odpírá, zvířátka chrání, lebku spárem otvírá, měkká je v skráních.
Vymyslel že postaví si veterána z dílů, jenže byl furt unavenej a neměl ruce k dílu,
vyhlásil pak mezi kluky, že vyjíždí v máji, neřekl však letopočet, a tak je to v háji.
Když ráno vstává Harýka v krabici,
do glancu dává Harýka v krabici,
součástky střádá na Harýka v krabici,
doba si žádá Harýka v krabici.
Jeho touze po stroji se smáli lidi místy, nedbal jich a zaníceně sháněl další písty,
chlapi tahaj do postele zbrusu hezký dívky, on v ložnici pod peřinou má startér a cívky.
Když ráno vstává Harýka v krabici,
do glancu dává Harýka v krabici,
součástky střádá na Harýka v krabici,
doba si žádá Harýka v krabici.
Starej král je v depresi, když nad lesy letí drak.
Poradí a lacino jak na všechny hlavy se porazí drak,
aby nežral princezny a náhodný pocestný.
Za tu svou radu jen chce Mařenu tlustou strčit do pece,
Jenda má slabou kostřičku, těžko zvedá sestřičku.
Starej král je v depresi, když nad lesy letí drak.
Debila Honzu to nedeptá, když se pozeptá babích jag.
Poradím ti jak se snadno zničí drak, bez úhony oděvu a jak promluvit na děvu,
možná je to princezna a to je těžko rozeznat, když sedí na ní drak a ty máš blbej zrak.
Vykroč pravou vpřed, drak má tvrdej vřed,
tvrdej vřed má střed pletence dračích střev.
A v tom místě zraň, to nemá ráda saň, pomine strach ze saně až uvážeš jí na laně,
odvezeš jí doklece, ze který utéct není kam, pak pomůžeš mi do pece strčit i hajzla Jeníka.
Vykroč pravou vpřed, drak má tvrdej vřed,
tvrdej vřed má střed pletence dračích střev.
Starej král je v depresi, když nad lesy letí drak.
Debila Honzu to nedeptá, když se pozeptá babích jag.
Hierarchie, velký gesta, pašeráci drog, tak to je Asie,
špinavej hotel, vagínšou, makovej grog, tak to je Asie,
v Radlicích u videa Asie se zdála líp než asi je,
bez knedlíků, bez piva a bambusovej hrob, tak to je Asie.
V horském chrámu taoistů bydlí jen ruská posádka,
vodka skrápí obětní stůl, v podzemí končí pohádka,
marně říká, že je tu sám, malej cep na kůži skřípe,
hloupej inža prokleje chrám, vlastní film, smutný je příběh.
Hierarchie, velký gesta, pašeráci drog, tak to je Asie,
špinavej hotel, vagínšou, makovej grog, tak to je Asie,
v Radlicích u videa Asie se zdála líp než asi je,
bez knedlíků, bez piva a bambusovej hrob, tak to je Asie.
V práci šéf naznačí, že tvoje místo ode dneška neni volný,
ta nová holka za tvym stolem stačila ho vojet během dvou dní,
když přijdeš domů, najdeš starou jak ji píchá chlap, cos šachy s nim hrál,
potichu zavřeš a jdeš dolů městem smutnej černej matovej král.
Ze šichty na šichtu pospícháš na fichtlu, ke ksichtu na šlichtu furt a furt.
V hospodě u řeky pak najdeš chlapy, co jsou na tom jako ty sám,
možná znáš jejich ženy líp než oni, s touhle vloni, sedni si k nám,
trochu se tu vožereš a sbalíš bábu vod kulábru, každej ji zná,
ráno pak z brlohu zas domů děti, řeči, slabost bude tě hnát.
Ze šichty na šichtu pospícháš na fichtlu, ke ksichtu na šlichtu furt a furt.