Angelo mutuje a zničil celou zpívající rodinu, do Irska putuje, zpátky do Dublinu.
Stará loď neklidně se houpá a táta Kelly v kajutě se zavřel,
nedávno ještě mohl doufat, že finanční triky zalepí en endžl.
Tak teda zase domu táhnou, ještě že maj trochu zlata dole v pytli,
brňáky na ně nedosáhnou, zase budou živí z bramborů a žita.
Angelo mutuje a zničil celou zpívající rodinu, do Irska putuje, zpátky do Dublinu.
Dám si nohy na stůl, Rusko je blíž, mužici už nesou vodku, špekem plněj celou spíž,
dám si nohy na stůl, pod zadek plyš, armaňak, vinnej střik, pak dorazí mě náklaďák.
Rozum a víra osleply, řítím se do předpeklí,
zběsile předjíždím velkej vůz po ožebří plnej zpitejch můz,
básník spal, tak mu utekly, když hledal v pračce duté kly,
jen kamarádům v hospodě nic nevadí, jestli nejsou na podlaze, ať si poradí.
Dám si nohy na stůl, Rusko je blíž, mužici už nesou vodku, špekem plněj celou spíž,
dám si nohy na stůl, pod zadek plyš, armaňak, vinnej střik, pak dorazí mě náklaďák.
Lepší časy asi nepřídou, Romea s Julií pohřbili pod křídou,
Pepík to udělal Marii před bídou, karty na Betlém a táhnou za kometou.
Pak už jsi nejistá, co se mi mohlo stát,
schody bereš po dvou a na půdě kroky tvý
rozvíří peří, co zbylo z holubů,
já peří nevířím nohy mám výš.
Nechám tě tady, nechám tě tady,
neumřeš hlady, život tě baví.
Lepší časy asi nepřídou, Romea s Julií pohřbili pod křídou,
Pepík to udělal Marii před bídou, karty na Betlém a táhnou za kometou.
Tohleto je rokenrol, ta hudba veselá,
tohleto je rokenrol, jak ho hraje Sahula.
Veselej rokenrol, to já mám rád.
Pjérvyj tank nóměr dvadcať tri uvezli s mogíly, U Golubů milícia zapreščíla ýžin,
na sosíski, vodku s chlebom my uže zabíli, no něznaju do sich por otvět na odín bopros.
Pačemu garíla, smačíla kokota v majom supe?
Ja stoju na trotuare napravo ot vakzala, vova sibral čemodan b zale ožidanja,
teper on uže v tjurmě sedít otchodil ot vala, bsjo ravno no do sich por moj otbet čjort znajet.
Pačemu garíla, smačíla kokota v majom supe?
Lidi střezte se, Železný muž jde sem se svým psem.
Před večeří v Risku sedí Švédi z Čech a Moravy,
po reklamě v seriálu ožijou Psí nováci,
všude svítí Trinitrony, Toshiby i Oravy,
dokonce i v zahraničí, chtaj'to Slováci,
s paní co se počůrá, a proto sedí v budce
v pátek večer v Tabu mluví Roman Šmucler.
Lidi střezte se, Železný muž jde sem se svým psem.
Megacetorium*, tygr šavlozubej**, máme delírium, Sahula je blbej***.
Kopčem**** táhne s jampidama jevanskou nocí, dnešní večírek nemáme už v moci,
Hadr lítá v oblacích, slyšíme jeho smích jouvejs!, recepční má olvejs.
Megacetorium*, tygr šavlozubej**, máme delírium, Sahula je blbej***.
Vysvětlivky:
* domělý veleještěr, alias historie podle Sahuly
** Sahula je kočička, ale často též šavlozubý tygr, postrach mladších třetihor
*** jenom někdy, viz **
**** viz E. Štorch - Lovci mamutů
Když jde malý bobr spát, tak jde malý obr spát,
když jde velký bobr spát, tak jde velký obr spát.
U stolu s lucernou opilci si umotali opici,
na baru es er ó zakládaj, čiší z nich skvělá nálada.
Šikmookej číšník nezná spěch, jen tak se kývá,
holky seděj na stolech, ho ho ho, bordelmamá zívá.
Když jde malý bobr spát, tak jde malý obr spát,
když jde velký bobr spát, tak jde velký obr spát.
Na Kovárně nejsou hanojský holky ani pokojský,
místo holek co lezou po tyči, tu chlastaj hasiči.
Šťastnej provozní drbe svoje psy na tahání sání,
servírky jsou vilný, vrchní spí, hosti maj dobrý sání.
Když jde malý bobr spát, tak jde malý obr spát,
když jde velký bobr spát, tak jdou všichni obři spát.
Motýl smrtihlav z cejlonskejch lesů z larvy se klube a přichází čas,
rituál oběti pro vlastní porod, nehezkej kluk bude holka jak buk.
Není to pomsta, jen s přírodou boj, navléknout žen kůži jak rytíř zbroj,
tak běžte už ovečky, běžte spát, motýl chce vstát a čerstvej vzduch sát
a být jak chce sám, jak se chce líbit si sám,
hrdla všech stád jehněčích už mlčí.
Lež, lež, máš krátký nohy!
Manželka přináší do postele tradiční českou kávu, Vávra pro tvůj chřtán,
bejvalá modlí se dnes v kostele, aby k sobě povolal tě sám pan svatý pán.
Lež, lež máš krátký nohy!
Kelti jdou, Kelti jdou, Kelti jdou a je jich moc, Kelti jdou, Kelti jdou, dneska bude keltská noc.
Na lukách už ohně planou, slyším hlasy druidů,
Michal s Karlem Holasem už podléhají fluidu,
letní noci stejně temné jako hudba Floydů,
vždycky když je slunovrat, tak Kelti vyváděj.
Kelti jdou, Kelti jdou, Kelti jdou a je jich moc, Kelti jdou, Kelti jdou, dneska bude keltská noc.
Táhnem na divej bál, na tůru nepovinnou, vína kdo by se bál ráno s kocovinou.
Po litrech se mění dnešní noc na tu dávnou, vnímáš toho víc a dál
a náhle chápeš touhu dešťovejch kapek, ze střechy kápnout, letět, i když není cesty zpět.
Táhnem na divej bál, na tůru nepovinnou, vína kdo by se bál ráno s kocovinou.
Svítání tě najde někde spát z vyčerpání pak nastoupí splín když musíš vstát,
jseš zase zpátky, avšak střiky z vín černejch zas večer zmámí mysl nemocnou touhou bejt pryč.
Táhnem na divej bál, na tůru nepovinnou, vína kdo by se bál ráno s kocovinou.
Je to to špatných nocí, je to to cizích uší,
je to to temných srdcí, je to to upír duší,
je to to co je prázdný, je to to co má hlad,
je to to, žere krásný, je to to první had.
Ubíhá nocí a stále vykládá,
dívčinou myslí dovnitř vchází,
nad ránem, když její duši vykrádá,
ucítí, jak nová síla hází.
Je to to špatných nocí, je to to cizích uší,
je to to temných srdcí, je to to upír duší,
je to to co je prázdný, je to to co má hlad,
je to to, žere krásný, je to to první had.
Nad ránem s hastrmanem na molu se ptám,
co mě ještě osvěží a na co čekat mám,
zelenou kůži na buben si projistotu dám
a jednou příjdu bubnovat k vám.
Když jsem si postěžoval na blbej svět kolem, vodník řek jen panáčku, teda pravdu maj,
taky už mi leze krkem hrát si s mlýnskym kolem a hučet do rusalek, jestli mi snad daj.
Já jsem to vzdal a až dopiju střik, vylezu si na sluníčko, života jsem syt
a z kůže mý si potáhněte buben, s každym dalšim úderem bude slyšet můj křik.
Nad ránem s hastrmanem na molu se ptám,
co mě ještě osvěží a na co čekat mám,
zelenou kůži na buben si projistotu dám
a jednou příjdu bubnovat k vám.
Lomikar je tuze přísný pán, Kozina v mžiku byl za mříž dán,
že kvůli konině povstání v dědině snažil se psohlavec rozpoutat.
A když pak Kozinu věšeli, řek něco, všichni to slyšeli,
Lomikar, ten se smál, místo aby se bál, do roka a do dne bude boží súd.
Po roce Lomikar na zámku zrovna jed drůbeží tlačenku,
náhle ho trefilo, celé ho skosilo, a tak se splnilo proroctví.
V německý ložnici s vůní fialek a lotosu praštil odér divnej Brejlu do nosu,
to není vůně dálek, ani Jacobsu vonný šálek, jsou to slipy s rejhou barvy kokosu.
Přemejšlí brejla, proč je za hejla, to jsou mi divy,
tohle mě skosí, proč holka nosí zelený slipy?
V noci v Aghartě accountský partě nad stopkou vína,
plánuje jak souseda Průšu praští notebookem do nosu.
V německý ložnici s vůní fialek a lotosu praštil odér divnej Brejlu do nosu,
to není vůně dálek, ani Jacobsu vonný šálek, jsou to slipy s rejhou barvy kokosu.
Číhá dnenně u výtahu, Průša zamčen chrní,
nestíhá schůzky s klientama, přestal jíst zrní.
Drahej oblek uválenej, nebaví ho práce,
Průša vrčí z proutí, reklamka se zhroutí.
V německý ložnici s vůní fialek a lotosu praštil odér divnej Brejlu do nosu,
to není vůně dálek, ani Jacobsu vonný šálek, jsou to slipy s rejhou barvy kokosu.